Na tuto otázku narážíme v mnoha internetových diskuzích. Je tím myšlen test otcovství jednak po letech manželství, jednak po mnoha a mnoha letech, kdy předpokládaný otec je už po smrti. A pokud nastanou tragické okolnosti, těch uplynulých let nemusí být tak mnoho…
A léta běží….
Na tu první – po letech manželství – je snadná odpověď. Nechat si otestovat otcovství můžete kdykoliv. Musíte jen mít dvojici domnělý otec – dítě. A je celkem jedno, jak jsou oba staří. Testované dítě nemusí být nutně malé dítě, i když takových případů je naprostá většina. Může to být dítě ve středním nebo vyšším věku. A jeho otec může být senior odpovídajícího věku. Poptávka po takových testech existuje. I když, pokud provádíme testy anonymně, věk nositelů vzorků DNA se nijak nedozvíme. Ale pokud nás klienti žádají o radu v jejich konkrétním případě, dovídáme se podrobnosti, o které se můžeme podělit – samozřejmě po určitém zevšeobecnění a bez konkrétních údajů.
Moudrost na závěr?
A z těchto životních příběhů vyplývá, proč že se v rámci rodiny i ve vyšším věku lidé nechávají otestovat. Bývá to tehdy, kdy se pochybnosti nebo touha po jistotě staly natolik nutkavé, že vedly až k testu. Někdy se chtějí dva lidé – otec + syn nebo dcera – přesvědčit, že k sobě skutečně patří. V těchto případech už samozřejmě nejde o alimenty a věci podobně všední. Snad o dědictví. Pro starého člověka – a s tímto motivem jsme se skutečně setkali – jde o to zemřít s vědomím, že tato kapitola jeho života je dořešená. Nebo „dítě“, jehož domnělému otci už nezbývá mnoho let života, cítí, že už nebude mít mnoho možností, jak se o otcovství po mnoha letech přesvědčit. Lze říci, že tyto motivy jsou velmi intimní a nenosí se ven mimo úzký okruh rodiny.
Posmrtné určení otcovství
Druhým – a zcela odlišným – úkolem pro genetika je posmrtné určení otcovství. Tedy test otcovství k dítěti, jehož domnělý otec je po smrti. Určení otcovství zemřelého může být provedeno dvěma způsoby. Pokud se po zemřelém muži zachoval nějaký biologický materiál, DNA můžeme izolovat z něj a postupovat jako u žijící osoby. To ale bývá výjimkou.
„… všichni okolo věděli, jak to s otcovstvím k dítěti je, ale ten papír, to přiznání na matrice, prostě nebylo…“
Proto se postupuje tak, že se hledají žijící příbuzní domnělého otce, nejlépe jeho rodiče, sourozenci nebo děti ze vztahů s jinými ženami, pokud je zemřelý muž měl. Získat vzorky příbuzných pro jakýkoliv diskrétní test otcovství je nereálné. Takto složité případy je možno řešit jen ve znaleckém určení otcovství nařízeném soudem. A i v tom případě je obstarání všech informací o příbuzných zemřelého domnělého otce komplikované, stejně jako je zdlouhavé obstarání jejich vzorků DNA. Příbuzní často necítí potřebu se angažovat pro někoho, s kým neměli třeba dobré vztahy, popř. nemají sami zájem na úspěšném završení testu. Takové případy jsou často otevřeny mnoho měsíců nebo i několik let, než se podaří odebrat všechny potřebné vzorky.
Trochu pochmurné, ale hodně racionální
Proto doporučení na závěr: snažte se dát do pořádku vaše občanskoprávní záležitosti v době, kdy je všechno OK. A vězte, že takovou typickou rodinně – právní záležitostí je třeba přiznání otcovství k dítěti, které stejně vychováváte. Jen s jeho matkou nejste manželé a z nějakých důvodů vám může chvíli vyhovovat, že vaše matriční otcovství není nikde stvrzeno a přiznání otcovství na matrice vám připadá jako zbytečně ztracený čas. Jako znalec jsem vystupoval v mnoha takových případech, kdy všichni okolo věděli, jak to s otcovstvím k dítěti je, ale ten papír, to uznání otcovství na matrice, to prostě nebylo. A už to otcovství neměl kdo uznat. Zdá to chmurné? Vám se to nemůže stát? Hm…