Kdyby měli v cukrárně varovný nápis „Nepřejídejte se sladkým, je to nezdravé“, všichni by si klepali na čelo. My však potenciální klienty diskrétního testu otcovství nabádáme k určité opatrnosti. Snad si za to na čelo nikdo klepat nebude. Je to tak, že na jedné straně poskytujeme testy otcovství a na druhé straně od nich odrazujeme ? Možná to tak jen vypadá. Neodrazujeme. Jen neprodáváme za každou cenu. Dáváme našim potenciálním klientům volnost, aby se rozhodli. Nevystavujeme je tlaku reklamy a různých slevových akcí. Řídíme se etickými principy. Nechat si udělat test otcovství je totiž vážná věc. Jeho výsledek už zůstane s vámi, ať je jakýkoliv.
Proč se stanou naši klienti našimi klienty?
Takže v jaké životní situaci se vlastně tyto testy provádějí nejvíce? I když je provádíme 15 let, musím popravdě napsat: nevíme. Nebo lépe řečeno – vlastně pořádně nevíme. Nevíme proto, že žádného klienta se na to nikdy neptáme. Jeho důvody jsou jeho věc a nám po ní nic není. Ale stává se, že klient si neví rady a my jsme na druhém konci telefonní linky jediní, kdo si jej v klidu a nezaujatě vyslechne a zasvěceně poradí. Jsme často ti, kterým se klienti nerozpakují svěřit i nejosobnější detaily jejich problému. Jednak proto, že se neznáme a patrně se nikdy ani neuvidíme (leda by klient sám chtěl), ale hlavně proto, že vědí, že jejich problém, který je zcela výjimečný v jejich životě, je pro nás celkem běžná záležitost. Takže pokud z takových hovorů máme nějaké zkušenosti o motivech testování, je to přesvědčení, že všichni k testu přistupují velmi zodpovědně, často po mnoha váháních.
„s testem otcovství je jako s pícháním do vosího hnízda“ (Radim Uzel)
Týýý, ty ….. co si to … !?!
Nejsme národem, kde test otcovství je běžná záležitost jako třeba v USA, kde se testů provede ročně kolem 250.000. Jejich počet obyvatel je zhruba 300 milionů, takže řádově se tak maždý rok testuje každý tisící obyvatel. Nebo – vyjádřeno na množství porodů v USA – každí 15. rodiče (nebo snad jen otcové?) testují nově narozené dítě na otcovství. Což je číslo, podle kterého to vypadá, že je tam společenská nutnost, aby dítě mělo jakýsi certifikát, že ho jeho matriční otec i zplodil. Tento aspekt je sice komerčně velmi zajímavý a testovacím firmám se tam pravděpodobně dobře daří, ale v našich krajích by přinesl zřejmě mnoho svárů. Vždyť zkuste jen tak vaší partnerce navrhnout, že necháte otestovat děti, jste-li jejich otcem. Tedy za předpokladu, že máte partnerku, děti a pokud žijete v jisté harmonii, i když ten stav nemusíte nutně vnímat jako harmonii. To by asi šla její vlídnost stranou, řečeno velmi kulantně. Harmonie by se patrně vytratila. Nechápu, jak ti američtí manželé sdělují manželkám, že chtějí test. Nebo že by to samy manželky navrhovaly manželům? Jediné co se mi vybavuje, je název Zoufalé manželky… Ale to bylo asi něco jiného.
Harmonická rodina a podezření v ní
Vraťme se ale z odbočky do USA zpět domů. Naši klienti mají k testování zásadnější důvod – testování otcovství není věc harmonické rodiny. V ní nikoho nenapadne utratit několik tisíc za takovou věc. I když jedna výjimka existuje – pokud otce dítěte trápí dlouhodobé pochybnosti, o kterých se ale nikomu nesvěří. Za svoje pochybnosti se stydí a ani za nic by o nich neřekl partnerce. Ten se pak stane našim klientem. Nechá si poslat soupravu velmi diskrétně třeba na poste restante adresu nebo si ji dokonce osobně vyzvedne u nás. To je taková hodně diskrétní možnost – vyzvednout soupravu osobně, doručit vzorky také osobně a výsledek stáhnout z webu. Nikde není žádná stopa, partnerka se nic nedozví a pochybnosti jsou zažehnány. Pokud je tedy skutečně otcovství potvrzeno.
„Chceme vždycky nutně znát nepříjemnou pravdu? Není lepší žít s určitou nejistotou s tím, že dítě je přece naše, i když…. ?“
Čertíkovo kopýtko
A tedy je ukrytý ten čertík. Chceme vždycky nutně znát nepříjemnou pravdu? Není lepší žít s určitou nejistotou s tím, že dítě je přece naše, i když…. ? Pokud test podstoupíme, musíme být připraveni na obě varianty výsledku. Proto jej přece podstupujeme. Pokud jsme skálopevně přesvědčeni o jedné variantě, pak logicky nemusíme za test utrácet a můžeme tuto variantu přijmout jako tu pravdivou.
Radim Uzel na závěr
Na závěr ocituji slova Radima Uzla, který kdysi prohlásil – a dodnes je to pravda – že s testem otcovství je jako s pícháním do vosího hnízda. A já dodávám – může být prázdné, ale můžou vyletět vosy, i když jste si doteď mysleli opak. Z vosího píchnutí se většinou uzdravíte, ale zlý výsledek testu, ten vám může pošramotit život a zůstane navždy s vámi a už se jej nikdy nezbavíte.
Neodrazuji. Jen nabádám k opatrnosti.
A ty neharmonické vztahy?
O těch jindy.
Pokud jste rozhodnuti pro test, jsme tu pro vás. Tento textem vám neměl zpochybnit vaše plány, jen vnést i jiný pohled na věci.
Zdroj: Carmichael T., Kuklin A.: How to DNA test our family relationships?, AceN Press, Mountain View, CA, USA, 2000