Může vás stát a jeho složky donutit k odběru DNA? Kdy ano a kdy asi už ne? K čemu bude takto odebraná vaše DNA použita? Budete vědět, kde vaše DNA skončila, jaké informace o vás vydala, a kde jsou uloženy?
Jak jsme to mohli přehlédnout?
Znáte to – něco usilovně hledáte – třeba ve starých emailech – a nemůžete to v těch tisících položek bez ladu a skladu najít. Marně jste si snad stokrát slibovali, že mailům budete dávat předmět. Nedáváte a pokud ano, stejně ten hledaný nenajdete (logicky, protože jste ho dostali bez předmětu). Ale při hledání vám padne zrak na mnoho jiných, na které jste už dávno zapomněli a které se vám teď zdají zajímavé. Jak vám tehdy jen mohly ujít…
„Odmítáte si nechat odebrat svou DNA pro soudní účely. Skočí na vás dva zřízenci, kteří vás znehybní, a třetí vám odebere vzorek?“
Alou na odběr
A přesně toto mě potkalo, když jsme narazil na mail starý 5 let, ve kterém jsem dostal zprávu, že Ústavní soud zamítl stížnost muže, kterého okresní soud potrestal pokutou. A pokud hledáte, kde tento článeček má spojitost s genetickým testováním, tak právě zde: Pokutou za to, že odmítl nechat si odebrat vzorky pro analýzu DNA pro test otcovství. Jednalo se samozřejmě o soudně znalecké testování. Soud zdůvodnil svoje zamítnutí tím, že stěr sliznice z dutiny ústní je zákrok, který se jenom v minimální míře dotýká tělesné integrity člověka, je bezbolestný a nepředstavuje žádné zdravotní riziko. Dále je uvedeno, že „v řízení o otcovství jsou soudy oprávněny uložit žalovanému muži, aby se dostavil ke znalci a nechal si udělat odběr genetického materiálu (DNA). Soudy mohou testy vynutit pokutou nebo předvedením.“
Příběh opravdového potížisty – Došlo na nucený odběr?
Má to ale háček. Představte si – jste tím žalovaným mužem, nedostavíte se ke znalci a dostanete pokutu. Podle Občanského soudního řádu (to je zákon, který upravuje vztah soud – občan) až 50.000 Kč. Soudce prý většinou udělí méně. Alespoň napoprvé. Vy zaplatíte a nedostavíte se opět. Nebo, jste-li charakter, rovnou sdělíte, že odmítáte poskytnout svoji DNA. A zde nastává dilema, co se stane – dostanete další pokutu ? Jde to vůbec – překročit těch 50.000 Kč? Skočí na vás dva zřízenci, kteří vás znehybní, a třetí vám odebere vzorek? Taková možnost je nereálná a zřejmě i neústavní (to by Ústavní soud zase mohl řešit…). To se pravděpodobně nestane.
Hledáme 3 silné muže. Zn.: na stěr z dutiny ústní
Co se nestane v civilním řízení, to se stane v trestní oblasti. Pokud je nutné odebrat vzorek od podezřelého, obviněného, odsouzeného (cítíte tu bezradnost postavení?), lze to udělat násilím. A pokud vím, donucovací prostředky se sem tam použijí. Před lety probíhala ve věznicích akce sběru biologických vzorků od všech odsouzených, kteří se dostali do věznic ještě před tím, než se odběry vzorků staly standardem. A tam zdaleka všichni odebíraní neměli pro tuto akci porozumění. Ale vzorky byly nakonec odebrány ode všech.
To je ten rozdíl mezi civilním řízením (jako spor o otcovství) a trestním řízením, co se týče odběru biologického materiálu.
Máte bratra?
Vraťme se ještě k vaší roli potížisty, který odmítá se soudem a potažmo se znalcem spolupracovat. Který už dostal maximální pokutu, ale stejně se nedostaví, a pokud je předveden, odběr odmítne. Letitá zkušenost říká, že záleží na soudci, jak celou věc zvládne. Asi nejlogičtější řešení je, že rozhodne v neprospěch potížisty. To ale někdy nejde, aniž by se poškodila práva jiných osob. Dalším řešením je najít vhodnou příbuznou osobu domnělého otce a vyšetření provést s ní. Je to složitější a dražší, ale reálné a nijak výjimečné. A třetí možnost, se kterou se můžete setkat – že věc jde do ztracena. Kdy potížista dosáhl svého. To je ale naprostá výjimka. Běžným potížistům se nedoporučuje – ti většinou spláčou nad pokutou..
Přiznejte barvu. Jinak vám ji přiřknou.
Plyne z toho všeho nějaké poučení? Plyne. Vyhněte se těmto situacím a nenechejte spor dostat se tak daleko. Je to příliš drahá záležitost. A kazí vztahy ještě víc, než už jsou.
„Cokoliv biologického je zanecháno na místě činu, poslouží jednou proti svému původci.“
A konečně – co se s vaší DNA po odběru stalo? Byla-li odebrána pro účely určení otcovství, byla použita k tomuto vyšetření a zbytek by měl být zlikvidován. O jejím osudu musí pracoviště na požádání osoby, od níž byla DNA odebrána, informovat. Vidíte, že jsem se vyhnul slovnímu spojení „dárce DNA“, které působí v těchto souvislostech nepatřičně. Byla-li DNA odebrána v rámci trestního práva, budou určeny takové její parametry, které se dají porovnávat mezi osobami. Ty jsou vloženy do databáze – podobnost s databází otisků prstů je veliká – a slouží k porovnávání stop z místa činu s údaji v databázi. O této databázi příliš údajů ve veřejných zdrojích nenajdeme. Ale platí, že cokoliv biologického je zanecháno na místě činu, poslouží jednou proti svému původci.
Jen pro úplnost z jiného šálku: pokud vám DNA odeberou pro medicínské účely, s tím byste měli podepsat informovaný souhlas. Tam je podrobně uvedeno, co se s vaší DNA stane. Ale to je jiná kapitola. A ta také stojí za podrobnější pozornost.
Zdroj: http://www.novinky.cz/krimi/135667-soudy-mohou-naridit-odber-dna-rozhodl-ustavni-soud.html