Principy DNA testů otcovství

Co je výsledkem vyšetření?

V zásadě jsou u všech možných typů testů otcovství možné 2 typy výsledků:

1. možnost: Naprosto jistě se prokáže, že muž není otcem dítěte. Tento výsledek je naprosto nezpochybnitelný a otcovství je jednoznačně vyloučeno.

2. možnost: Muž je otcem dítěte s pravděpodobností překračující 99,99% (u tříčlenného testu otcovství), popř. překračující 99,8% (u dvoučlenného testu otcovství – ten je možný jen u diskrétního testu).

Výslednou pravděpodobnost ověřujeme výpočtem na základě výsledků testu. V jednotlivých případech je skutečná pravděpodobnost potvrzení otcovství daleko vyšší. Tato pravděpodobnost vypovídá o pravděpodobnosti, s jakou se v populaci vyskytují muži se stejným nálezem polymorfních znaků DNA. S takovým výsledkem lze označit muže jako otce dítěte.

Jaký je princip DNA testů?

DNA testy provádíme pomocí špičkových molekulárně genetických metod, které se uplatňují i jinde v medicíně nebo kriminalistice. V těchto vyšetřeních zkoumáme shodu v některých polymorfních znacích v sekvenci DNA testovaných osob. Jako polymorfní znaky jsou využívány tzv. mikrosatelitové oblasti, které jsou vysoce polymorfní (variabilní) a zajišťují vysokou vypovídací hodnotu. Štětičky kartáčku, kterým jste setřeli ústní sliznici, obsahují buňky, které se běžně u každého člověka uvolňují ze sliznice do slin. Ze štětiček (i když se na první pohled zdá, že jsou čisté a nic neobsahují) v laboratoři získáme buňky a z nich DNA.

DNA (deoxyribonukleová kyselina) je jako nositelka dědičnosti pro každého jedince naprosto specifická a znaky, které obsahuje, se dědí z rodičů na děti. DNA v dalším kroku použijeme v polymerázové řetězové reakci (PCR). Poté můžeme polymorfní úseky DNA porovnat mezi sebou u dítěte a údajného otce. Při testech zkoumáme standardně 16 polymorfních znaků, abychom dosáhli vysokého stupně spolehlivosti výsledku.

Kolik polymorfismů testujete a jakou vyhodnocovací metodu používáte?

Jak jsme již uvedli výše, standardně testujeme 16 vysoce polymorfních oblastí genomu. Po provedení multiplexní PCR probíhá v automatickém genetickém analyzátoru separace amplifikovaných alel na bázi kapilární elektroforézy. Na závěr provádíme vyhodnocení velikosti alel. Této metodě se říká fragmentační analýza.

Na základě znalosti typu alel u vyšetřovaných osob vyhodnotíme, kterou alelu dítě získalo od matky (u tříčlenného testu otcovství) a zdali může druhá alela dítěte pocházet od otce. U dvoučlenného testování zkoumáme, jestli se otec i dítě shodují alespoň v jedné alele. Pokud se u všech vyšetřovaných polymorfismů shodují, je mezi otcem a dítětem s vysokou pravděpodobností biologický vztah (vyšší než 99,8%).

V některých případech (zvláště u znaleckého testování) v kombinaci otec-syn používáme pro upřesnění výsledku ještě dalších 16 Y-polymorfismů, tedy celkem 32 polymorfismů.

Některé firmy prohlašují, že testují mnohem více polymorfismů. Proč vy ne?

Pokud se jedná o stejný typ polymorfismů (STR), které používáme my a valná většina laboratoří ve světě, pak testovat více polymorfismů než zmíněných 16 nemá většinou žádný smysl. Každý z STR polymorfismů je totiž vysoce polymorfní a poskytuje 10 i více variant možných výsledků.

Testování více STR polymorfismy neposkytuje spolehlivější výsledek. Použití vyššího množství polymorfismů má smysl jen ve velmi speciálních případech jako je testování otcovství za nepřítomnosti vzorku otce (jen pomocí příbuzných). To je možné provést jen jako znalecký posudek pro soud.

Dále existují ještě jiné polymorfismy, které se mohou použít k testům otcovství jen velmi okrajově, protože jsou málo polymorfní. U každého takového polymorfismu existuje jen dvojí možný výsledek – zjednodušeně 0 nebo 1. Z toho důvodu je nutné použít pro dosažení podobně spolehlivého výsledku mnohonásobně více těchto polymorfismů než STR polymorfismů. Je to v tom případě nutnost a ne výhoda, jak to některé firmy prezentují.

Jak starému dítěti mohu odebrat vzorek?

Na věku dítěte nezáleží, způsob odběru stěrovým kartáčkem v dutině ústní je velmi jemný. U velmi malých dětí dbejte zvýšené opatrnosti.

Moje lékařka mě informovala, že k vyšetření otcovství je nutné, aby dítě mělo nejméně jeden rok, zatímco vy uvádíte, že je lze provést kdykoliv. Také pochybovala o tom, že se vyšetření neprovádí z krve, ale ze slin.

Toto jsou zastaralé informace. Před cca 30 lety se skutečně provádělo vyšetření otcovství pomocí imunohematologického vyšetření krve a dítě mělo být skutečně staré nejméně jeden rok. Molekulárně genetické metody tyto požadavky nemají a dítě se může testovat ihned po narození. Vyšetření neprovádíme ze slin (i když by to bylo také možné), ale ze stěru sliznice dutiny ústní.

Je možné udělat test DNA z krevní skupiny?

Takto položená otázka není správně. Pomocí krevních skupin jde udělat test otcovství, ale není to DNA test. A test DNA se neprovádí pomocí krevních skupin. Krevní skupiny se pro testování otcovství používaly ještě v 80. letech. V některých případech se takto dalo otcovství vyloučit, ale nebylo možné jej potvrdit, pouze nevyloučit. Od testování otcovství pomocí krevních skupin se opustilo ve prospěch jiné metody – testování pomocí tzv. izoenzymů, avšak měly podobné nevýhody jako krevní skupiny. Od 90. let nastoupily genetické DNA metody. Dnes se už jiné metody v ČR pro testy otcovství nepoužívají.

Tématu vztahu krevních skupin a testů otcovství se věnuje článek Krevní skupiny a otcovství. Článek nemá charakter doporučení, ani neposkytuje oficiální návod, jak jednat v konkrétní situaci.